Vlak, ktery zmenil zivot Prahy

Osudovy vlak. Sbornik prispevku stejnojmenne vedecke konference k 150. vyroci prijezdu prvniho vlaku do Prahy. Sestavil Vladimir Macura, Rudolf Pohl, Praha 1995. 142 stran.

(Jan Havranek. A Train which changed the life of Prague)

Jeden a pul stoleti uplynulo od 20.srpna 1845, kdy "valne privaliv se parochod po pate Zizkova az na drazen, naplnenou lidstvem, stavil tu beh svuj a jako vitez kracel dlouhym, velebnym krokem, az pristal v jedne z novych bran, tedy prave na prahu nasi Prahy, kdez jej pan purkmistr u velkem zastupu lidstva vseho druhu privital. Byl to pohled velkolepy a city radostne zmocnily se vsech pritomnych, " jak slavnou chvili popsal v Kvetech Alois Pravoslav Trojan.

Vyroci se stalo prilezitosti ke vzpominani a hodnoceni toho, co zeleznice prinesla noveho pro zivot mesta a zeme. Slavnostni prijezd vlaku tazeneho starou parni lokomotivou na Masarykovo nadrazi a vystava v Mestskem muzeu predstavily hmotne pamatky. Na vedecke konferenci, ktera se sesla 22. a 23. cervna v Divadle Kolovrat, o zeleznici hovorili lide zasveceni a jiz za nekolik tydnu se objevil v knihkupectvich sbornik jejich prispevku Osudovy vlak, kniha, jejiz vyprava s precetnymi dobo- vymi ilustracemi, mapami a planky odpovida vice ucte, s jakou lide na zeleznici pohlizeli pred sto, sto padesati lety nez dnesnimu preziravemu pohledu na zastarale vagony a sesla nadrazi. Jiste pravem se zelezne draze teto oslavy dostalo prave v Praze, v meste vnitrozemskem, ktere priblizila svetu jiz ve chvili, kdy teprve zacinala svymi kolejnicemi obepinat svet.

Hlavni slovo na konferenci meli literarni historikove. Predmet jejich studia, literatura druhe poloviny 19. a prve poloviny 20. stoleti mnohostranne odrazila obdiv, ktery obklopil parni lokomotivu, hmatatelny doklad podmaneni prirodnich sil clovekem. A nejen to - prave Vlak jako symbol 19. stoleti, jak zni nazev prispevku Vladimira Macury (str. 59-64; dale cit. jen cis. stranky), umoznil autorovi presvedcive ukazat prednosti semiotickeho pohledu nejen na literarni dilo, ale jeho prostrednictvim i na zivotni realitu 19. stoleti. Sila pary lidskym umem zkrocene a zaprazene pred vlak vezouci stovky lidi a tuny zbozi okouzlila soucasniky, jak to zachytila "pateticka retorika vlaku".

K Macurovu clanku se radi dalsi prispevky literarnich historiku, pozoruhodne vecne a chronologicky rozvrzene, ktere se nikterak neprekryvaji, na rozdil od vetsiny konferencnich protokolu. Na pocatku stoji zamysleni Zdenka Mathausera Vlak-udel a vlak-hra (9-10), prodchnute jak silou prozitku, tak i moudrym nadhledem myslitele. Pandanem k uvodnimu prispevku nestora pritomnych literarnich historiku je zaverecna uvaha profesora inzenyrske informatiky CVUT Jaroslava Vlcka Doprava jako civilizacni faktor (107-108).

O zeleznici a tvorbe lidovych pisnickaru (31-33) vubec a o nestestich na zeleznici jako nametu kramarskych pisni vypravi Eva Rysava (51- 53). Ctenare zarazi zjisteni, ze "existovala /.../ konesprezka k doprave drivi a uhli z Prahy do udoli potoka Klicavy" (51). Co tam s nim delali? Chmurny pohled na Fatalni vlak (65-69) prinasi clanek Daniely Hodrove. Ne nahodou bezmala vsechny priklady tu jsou z posledniho pulstoleti, na jehoz pocatku byly vynucene, strezene transporty lidi z domova nekam jinam a mnohdy i z domova na vecnost. Jako osudovy symbol je tu chapan tunel - ale ten byl na draze od pocatku, protoze ho vyvolala v zivot prave zeleznice, a byl symbolem lidskeho umu, toho, jak presne dokazali geodeti zamerit jeho trasu. Stal nekdy i tam, kde by byl prukop postacil, jako na onom pro Jana Pernera osudnem miste za Chocni. Byl symbolem zeleznice - a take zeleznice jako hracky nekolika generaci deti - i dospelych. Nerudovymi Trhany v ceske literature a ve filmu (71-75) se zabyva Marie Mravcova. Chape Nerudovu prozu jako studii z oblasti beletristickeho dokumentarismu i sociologismu 19.stoleti. Trhani byli svazani se stavbou zeleznic, ale zaroven jsou i prikladem noveho socialniho elementu, ktery zrodilo 19.stoleti - delniku- bezdomovcu. Wassermannovo filmove zpracovani Trhanu z roku 1936 je tu podrobeno kritice, kritice prisne, snad az prilis prisne.

Citlive zhodnoceni beletristickeho zpracovani zivota lidi s zeleznici spojenych z pera autoru znamych (Jakub Arbes) i prehlizenych (Jan Lier, Irma Geisslova) podava Jaroslava Janackova (77-80), zatimco Vladimir Novotny (83--87) nastinil zasvecene a kriticky misto zeleznice v dilech ceskych autoru 20.stoleti od Frantiska Langra a Josefa Kopty pres Adolfa Branalda a pisatele minorum gentium az po Ludvika Vaculika. Tito autori patrili jiz ke generacim, ktere mely vlaky rady, ale braly je jako zivotni samozrejmost. Vycet problemu spjatych s toposem vlaku - a cesty vubec - ve slovenske literature spolu se sprskou podnetu a napadu prinasi vysoce sofistikovany prispevek Chronotop cesty a tematizacia nahodnych erotickych vztahov (89-94), jehoz autorem je Pavol Minar.

Vedle literarnehistorickych prispevku nalezneme ve sborniku i jazykovedne studie k zeleznicni terminologii 19.stoleti (Lumir Klimes, 97- 98) a o zeleznicarskem slangu (Jaroslav Hubacek, 101-106), obsahujici bohaty seznam slangovych vyrazu, zaznamenanych pri vyzkumu z let 1960-1972. Sevrenym vypsanim slavnostnich prazskych srpnovych dnu roku 1845 postihl Jiri Pokorny (Den D na drazinu prazskem, 13- 14) atmosferu, ktera doprovazela zahajeni zeleznicni dopravy. Duraz polozil na pohled ceske verejnosti. Olomoucke slavnosti za pomoci pretistenych ci prelozenych dobovych clanku i oficialnich chvalozpevu zachytil Jiri Fiala (19-22). Frantisek Morkes (Zeleznice jako kulturni fenomen, 25-27) se pokusil o postizeni mista zeleznice v kulturnich i politickych aktivitach Cechu. Miloslava Melanova ve studii Zeleznici za krasami a minulosti Cech (55-57) rozebira pruvodce po liberecko-pardubicke draze z r. 1860, ktery napsal Franz Klutschak a ilustruje tak nejen objevovani kras kraje cestovanim po zeleznici, ale zachycuje v tomto pruvodci jeden z pozdnich projevu bohemismu, zemskeho vlastenectvi prechazejiciho pres etnicke rozdily mezi Nemci a Cechy.

Tatana Petrasova pripojila prispevek o architekture evropskych nadrazi ve srovnani s ranymi prazskymi stavbami (35-36), zatimco Jindrich Vybiral se venoval pozdejsim stavbam, zejmena Fantove stavbe Hlavniho nadrazi (38- -41). Dejiny Masarykova nadrazi, ktere jsou v knize dolozeny mnoha plany, zachycujicimi take ony nove brany pro vlaky, ktere byly roku 1845 prorazeny v pradavnych mestskych hradbach, vypsal Rudolf Pohl (43- 47).

Snad jen jeden faktor by si zaslouzil vice pozornosti - skutecnost, ze vlak se svymi tridami tridil lidi podle jedineho kriteria - majetku. V korespondenci Jiriho Lobkovice jsem narazil na dopis Jindricha Clama- Martinice, ktery s humo- rem - a s podivem - licil, jak se na spolecne ceste do Parize na svetovou vystavu sesel v kupe prvni tridy se sedlakem ze smecenskeho panstvi, se kterym si pratelsky a zajimave pohovoril. "Jeho otec byl jeste nasim poddanym, " nostalgicky konstatoval Clam a v nemecky psanem dopise setkani glosoval oblibenym uslovim sveho myslivce: "Takovej ukrutnej cufal!"

Udiv, obdiv, vaznost, vsednost - tyto ctyri po sobe nasledujici postoje ceske verejnosti k zeleznici zachytila recenzovana kniha. "S dobou, ktera patrila parnim lokomotivam, je stejne tak konec jako snum o nich," pise ve sve stati Vlaky ve snech a sneni (31-33) psycholog Jiri Ruzicka. Parni lokomotivy, symbol prvniho stoleti zeleznice, odesly. O tom vsak, jak hluboce se zapsaly do pameti lidstva, vypravi tato slicna kniha, ktera vysla z jedne dobre promyslene konference.

Jan Havranek