(Jaroslava Janackova, Alena Macurova. The Last Literary Texts by Bozena Nemcova)

21. listopadu 1861, dva tydny po tom, co ji Augusta ultimativne ulozil odevzdat Babicku pro tisk, a o tri dny drive, nez pro tezce nemocnou zenu prijel do Litomysle Josef Nemec, aby ji odvezl do Prahy, psala spisovatelka dopis pro Vojtecha Naprstka. Rozepsala ho natrikrat, zadny ze zapocatych textu vsak nedokoncila. Fragmenty zustaly neodeslany a kupodivu unikly zniceni. Jsou vsak malo znamy - jako celek je poprve a zda se naposledy uverejnil Josef Lelek v r. 1920, navic s vynechavkami a opravami.1

Na tomto tragickem trojfragmentu dokumentoval Lelek v knize venovane prokresleni rodinnych pomeru u Panklu a Nemcovych spisovatelcin horky konec a prave jeho viniky.2 Podal i esteticke hodnoceni textu: Tyto posledni dopisy Bozeny Nemcove jsou prazvlastniho razu: neobraceji se takrka k osobe adresatove, necekaji od neho niceho, krome pratelske ucasti, kterou predpokladaji. Jsou to vyrony osamele duse, ktera si jimi ulevuje ve sve opustenosti. Vypisuje, co ji tesilo a co ji bolelo. Tesil ji pobyt u Danku v Chlumci, kam unikla po predchazejicim souzeni v Praze (Lelek 1920: 248).

Posledni Lelkova veta neprimo vysvetluje poradi, jake tento zivotopisec nedopsanemu trojlistu B. Nemcove dal: Jako prvni otiskl a oznacil fragment, kde se pisatelka o svem pobytu u Danku vyjadruje neusporadane a relativne strucne, jako treti pak jeho poopravenou a rozsirenou verzi. Mezi ne vlozil dopis venovany prevazne poslednimu veceru Nemcove pred cestou do Litomysle. Je otazka, zda Lelkuv vyklad triptychu a z neho vyplyvajici razeni jednotlivych casti lze - v dnesnich, "poucenejsich" casech - prijmout; podrobnejsi analyza totiz ukazuje, ze rozdily mezi vecneobsahovou naplni textu a skutecnymi pomery u Danku (jak si je Lelek v nekolika momentech overil z jinych zdroju) jsou - i pro razeni zlomku - zavazne az druhotne.

Primarni jsou podle naseho nazoru rozdily strukturace jednotlivych textu jako komplexnich celku (nejen tedy rozdily jejich vecneho "obsahu"), a take svazanost techto komplexnich celku s jejich fungovanim jako specifickych aktu socialniho styku. Jako v kazdem takovem aktu (Andrejevova 1984) jsou i v soukromem dopise pritomny aspekty/funkce komunikacni (vymena informaci),3 interakcni (vymena "aktivit") a perceptivni (vymena "vnimani" sebe sama i spolukomunikantu); s nimi pak vstupuji do slozitych, casto i "hernich" vztahu komunikacni zamery a ucinky, ztvarnovane tu mene, tu vice skryte.

Lelek, pozitivisticky pouceny zivotopisec, si zjistene protimluvy a rozdily v poslednim uchovanem pokusu Nemcove o dopis vysvetluje pisatelcinou chorobou, ktera oslabovala jeji pamet, kdyz navic od cesty do Litomysle a zastavky u Danku uplynula rada tydnu: chorobou vzrusena obrazotvornost vycerpane zeny zatlacovala pamet. Dopisy jsou vnitrne pravdivy, konstatuje Lelek, jen vnejsi okolnosti zmenila obrazotvornost, ktera byla mocnejsi nez pamet. Sama nebyla si vedoma, ze pise ve zvlastni inspiraci - a verila tomu, co psala (Lelek 1920: 248).

Pohled na trojfragment odjinud, z hlediska promeny funkci jednotlivych jeho slozek (informacni, interakcni, percepcni), ovsem poukazuje jinam - a Lelkovy zavery, oprene o "realitu" autorcina zivota, se zretelem k "realite" textu koriguji.4 Nemcova psala dopisy rada (a cim dal radeji) a jeji dochovana korespondence dokumentuje, ze v zanru soukromeho dopisu je autorkou znacne zbehlou. Mj. i v tom, do jake miry a jakymi zpusoby naplnuje jeden z podstatnych rysu zanru, totiz zretel k adresatovi5: napr. pro ruzne adresaty ruzne tematizuje i tytez vysece vlastni zkusenosti, pojednava je v odlisnych proporcich, vazne, zvesela i ironicky; v souvislosti s ruznymi adresaty prepina jazykove kody (zvl. mezi cestinou a nemcinou), vyuziva ruzne ruznych utvaru narodniho jazyka, voli, byt vyjimecne, i vyrazove prostredky neverbalni atd.

Podstatu a povahu osobniho dopisu jako aktu socialniho styku ma Nemcova na zreteli i ve svych dopisech poslednich, prinejmensim pokazde, kdyz - natrikrat - dopis zacina. Uvodni partie vsech tri fragmentu zahrnuji radne, "normovane" slozky zanru: tematizuji "prostor" a "cas" psani, oslovuji adresata,6 stavi do protikladu ja vs. ty a navozuji jejich kontakt (v prvnim fragmentu se dokonce tento kontakt ztvarnuje jako intimnejsi "povidani"). Kontaktove prostredky, uplatnene v inicialovych partiich vsech tri textu shodne, se v prubehu narustani textu, v jejich dalsich fazich-slozkach, znacne omezuji (ve fragmentu prvnim),7 anebo (v druhem a tretim fragmentu) zcela mizi. V jistem smyslu tak autorka z zanru soukromeho dopisu vybocuje, a nabizi se otazka, zda mj. i jeji reflexe takoveho nenaplneni zanrovych expektaci neni jednim z impulsu k odlozeni pera.

Podobne je v ruzne mire nenaplnen take zamer explicitne vyslovovany v uvodni vete textu - vysvetleni skutecnosti, proc pak (asi) ta Bozena tu Babicku nevydava. Hned v nasledujicich partiich textu se totiz autorka od vecne odpovedi na vecnou otazku vzdaluje: v jednotlivych fragmentech "ruznymi smery".

Ve fragmentu prvnim dominuje nad slibovanym vysvetlenim (nad signalizovanou orientaci na informaci) funkce perceptivni: zpoved o vycerpavajicich konfliktech s muzem vrcholicich vecer pred odjezdem do Litomysle je nejen popisem jedne zivotni situace, ale - a ne v posledni rade - vyjadrenim sebepojeti (sebepoznavani, sebeuvedomovani) autorcina v teto situaci a v udelu Nemcovy manzelky vubec. Predlozenim obrazu sebe sama jako nepochopene, telesne i dusevne tyrane zeny apeluje Nemcova, v druhem planu, "skryte", na vytvareni obdobneho obrazu u adresata (a mozna i na prip. dalsi sireni tohoto obrazu v uzsim krouzku pratel). I pro ne by totiz mohlo byt podstatne, stejne jako to je podstatne pro alespon trochu dustojne sebepojeti autorcino, ze navzdory vsemu Nemcova pise: (ja jsem prece kdyz nebyl doma psala, dilem jsem si rovnala ty pohadky potom ten clanek do Zivy jsem si potom do polovic napsala a take do roc. Zivy p. Purkynovi poslu). V tomto smyslu muze byt prvnimu fragmentu priznano naplneni zameru listu alespon v implicitni rovine, v druhem planu, vyvoditelnem z dominantniho "sdelovani sebe sama".8

Potreba "sdelit se" se ve fragmentu druhem a tretim promenuje v potrebu "sdelit" - a temto textum nelze uprit (alespon ne na jejich zacatcich) prevahu funkce informacn. Nejsou zde ovsem prezentovany informace naplnujici tematizovany zamer, a nejsou zde prezentovany jenom informace. Vedle nich, castecne ovsem take "skrze" ne, se profiluje v obou textech - znovu - autorcino sebepojeti. Implicitnejsi a znacne jine ovsem nez ve fragmentu prvnim.

Novou, druhou verzi sveho omluvneho listu zacina Nemcova popisem svych radostnych zazitku ze zastavky u Danku; sebe pritom predstavuje jako cloveka v tak blahobytnem a dobrem svete vazeneho a cteneho (a take jako zenu, ktera suverenne zvlada potencialne trapne dusledky sve nemoci - a neni se svym "krvotokem" sama). Nedustojny obraz zeny tyrane a ponizovane je odsunut (i strukturne) az do "druhe" vrstvy textu: adresatovi dopisu je prezentovan jen zprostredkovane, skrze "referat" o rozhovoru s Dankem. Svym zpusobem je do druheho planu odsunuta i potreba sdelovat se: tema "Nemec" iniciuje - na rozdil od prvniho zlomku - nikoli Nemcova sama, ale prave az Danek (byt ne jeste primo otazkou). Jemu, ne bezprostredne Naprstkovi, adresuje pak Nemcova "lamentaci" nad domacimi pomery: na male plose textu ji uvadeji (jako neprimou rec) cetna verba dicendi (I povidala jsem mu... rekla jsem mu... I odpovedela jsem mu... Povidala jsem mu... Povidala jsem mu... I povidala jsem mu.... I povidala jsem mu); ta pak zprostredkovanost sdeleni v prubehu narustani textu potvrzuji (a to i v tech cetnych pripadech, kdy jsou elidovana, srov. Ale nas ze kazdy den z domu vyhanel... Ze jsem si nesmela v druhem ani zatopit aj.).

Distance autorky od obsahu sdelovani, jez se temito postupy navozuje, se ale v pozdejsich fazich-slozkach textu ztraci: z textu, jeste kratce pred popisem sceny posledniho vecera pred odjezdem, ale uz jakoby v jejim "predjeti", slovesa uvadejici mluveny dialog (v zahrade s Dankem) mizi, mizi i signaly pritomnosti adresata takto uvadene "primo" mluvene reci: "referat" o (vyzadanem) "referatu" Dankovi stran domacich pomeru Nemcove se promenuje. Zaver textu, "dramaticky" vystup tvoreny replikami prime reci bez uvozovacich sloves, je uz orientovan, zcela bez zretele k adresatovi dopisu i adresatu textovemu, na sebevyjadreni. Tak nalehava byla patrne potreba Nemcove vypsat, co zazila doma a nac neni s to zapomenout. Sebevyjadreni tohoto zazitku se zde ale prezentuje, jak uz bylo naznaceno, jinak nez v zlomku prvnim (a i jinak nez radostne zazitky v rodine Dankove) - formou reci prime. Jeji primarni "prislusnost" k textu umeleckemu (k epicke proze) posouva zanr soukromeho dopisu smerem k fikci.9 Uziti prime reci, jez si jako prostredek vertikalniho cleneni textu "vyzaduje" komplementarni rec "autorskou",10 stavi pisatelku dopisu "nad" subjekty primou reci "mluvici", dava ji sanci jejich recovou aktivitu "organizovat", organizovat vystavbu textu take v jinych ohledech, formovat jeho smysl (a v ramci toho i hodnotit) a pridelit tak sobe atributy toho semantickeho konstruktu nevazane reci, jenz byva obvykle oznacovan jako vypravec,11 jinym promlouvajicim subjektum pak atributy "postav". Vcleneni sebe same mezi "postavy" zde neni bez vyznamu. Jak se vyjevi zretelneji v dalsi variante dopisu, je jednim z prostredku, jez one epicke fikci, k niz pisatelka smeruje, prirazuje i konkretnejsi zanrove urceni.

Jeste patrnejsi je posun k "informaci" prezentovane jako (epicka) fikce v posledni variante dopisu. Treti pokus o obhajobu sebe same jako spisovatelky, ktera dostala moznost usporadat a vydat sve sebrane spisy, ale prvni svazek, Babicku, ani po nekolikatydennim pobytu v Litomysli neposila, navazuje na druhou verzi dopisu (neutralni "pan" Vojtech je zde "milym" Vojtechem, k dataci pristupuje blizsi casove urceni vecer). Traumaticky zazitek z posledniho vecera v Praze figuruje sice v pozadi uz na zacatku dopisu, je "uvedomen" (srov. i neblahy vecer), hned vsak odsunut (Jak jsem posledni vecer v Praze stravila, to Vam povim nekdy ustne), tematizovan je jen jako pricina pozdnejsiho prijezdu do Chlumce.

"Zpravu" o pobytu v rodine Dankove vybavuje Nemcova mnoha drive neuzitymi detaily a prehlednejsim (chronologickym) usporadanim. Akcentuje tak rad blahobytne a mile rodiny, slavnostni obradnost v jejim souziti a sebe samu prezentuje jako "stred" tohoto blahobytu a radu (srov. ritual predstavovani, postoupeni mista na vrch stolu, pozvani k delsimu nez planovanemu pobytu, prideleni sluhy a sluzky pri ubytovani a ulehani, oddane naslouchani pohadkam - ... a poslouchali me i velci chlapci v pozornosti-, asistence sluhy a sluzky pri "tusovani"). I komunikace, jez se k tomuto svetu zcela prirozene radi, je "dostredna" - podavajici subjekt figuruje v kazdem ztvarnenem komunikacnim aktu: uvnitr rodiny a v centru domu mluvi s Dankem, s chuvou, se sluzkou, s Marinkou, s detmi v zahrade. Pred "referovanim" o komunikaci (prevazujicim v predchozi verzi) se pritom v rade pripadu uprednostnuje jeji prime predvedeni v dialogu (prima rec, opet ne vzdy dusledne znacena, ne vyjimecne prirazena i subjektu podavatelky, a to nejen v partiich "dramatizacnich"). Signaly zmeny zanru, pritomne ve verzi druhe, se tak naplnuji; smerovani k promene struktury a funkci textu je zde jiz zrejme. Se smerovanim "jinam" se spojuje i promena dvojrole vypravecky a "postavy" v roli (nezavisle) pozorovatelky - reporterky. Zajima ji chlev, dvur, hospodareni s vodou, "tusovani" (zprava o tom podana je obzvlaste obsirna: jako jinde ve sve korespondenci i zde Nemcova "tusovani" chvali a prohlasuje dokonce, ze s pomoci koupeli, jez si dopravala - a dobre personalu honorovala -...jsem ten krvotok zcela ztratila ani pivo mne neskodilo).

Intimni prostor zahrady, poprve rozehrany do stastneho sblizeni (v pozici darujici i obdarovavane s detmi, je podruhe exponovan jako prostredi rozhovoru s Dankem (Dvakrat byla jsem s Dankem sama v zahrade). Referuje se o nem (zhruba na pouhe ctrnactine textu) jen strucne, naznacuje se, sumarizuje.13 Svym zpusobem se tak jakoby odkazuje na predchozi verze dopisu, nebo prinejmensim na informovanost adresata; v teto partii textu je projektovan jako adresat schopny inferovat, "slozit si" na zaklade kusych udaju "pribeh" posledniho mesice a udalosti vecera pred odjezdem. Apel na "dotvoreni" textu adresatem je vztazen i k rovine prirazeni vyznamu k vyrazu, i k rovine utvareni smyslu celku (zvl. zaujeti hodnoticich soudu). Onen "on", uvedeny do textu vyrazem neho (Jednou ptal se me na moji domacnost, i rekla jsem mu vsecko, proc jsem tenkrat od neho odesla), je totiz identifikovan - vlastnim jmenem - az Dankem, az Danek explicitne hodnoti: To jsem si nemyslel ze ten Nemec takovy surovy clovek a blazen...; a stejne az Danek rozehrava dialog, v nemz je "predvedeno" to, co je v druhe verzi podano pouze zprostredkovane.

Znacne vyhroceneji nez ve verzi predchozi je tak nastolena otazka viny a vinika, a take otazka "verejneho mineni" v te veci. "Vypravecka" v prvni osobe, ktera v uvodni casti pribehu vystupuje jako vitana navsteva a uctivany host, ktera potvrzuje svou povest jedinecne vypravecky pohadek, dokaze suverenne zvladnout trapne priznaky sve choroby, promenit se v bystrou a poucenou pozorovatelku hospodarstvi a v uzivatelku lazne, prikladne dbalou o sve zdravi, se necekane, kdyz se pristihuje v pozici potencialniho vinika sveho nestesti, propada do nejistoty, "neduveruje si".14 Perceptivni funkce textu tak nabyva zcela jinych kvalit nez ve verzich predchozich (a je otazka, do jake miry je obraz ne jiz jen obeti, ale i mozneho vinika, rozostren gestem, s nimz autorka dopisu "prideluje" negativni hodnoceni Nemce jine nez "sve" postave).

"Pribeh" tim ziskava gradaci a krutou pointu (nejenom v porovnani s fragmenty predchozimi), ocita se vsak uplne jinde, nez kde zacal a kam patrne miril. Jinde se ocita i zanrova orientace zapocateho textu: uz to neni dopis, povidka ale zatim take ne. Spise nez co jineho to je dokument, a to nejen "stavu mysli"15 sve pisatelky za situace, kdy potlacuje potrebu "sdelovat se", sverovat se s tim, co svira jeji pamet a okupuje celou jeji pozornost, kdy potrebuje byt chapana. Trojfragment totiz dokumentuje i tvurci gesto epicke objektivace osvobozujici od tryzne vnitrniho sveta, dokumentuje smerovani16 k tvaru, jimz Nemcova dosahla literarniho uznani a ctenarske obliby - k "obrazu" o dobrych lidech.

Ruznym zastoupenim a ruznym konturovanim informacni a perceptivni funkce pripominaji tri pokusy o dopis vztahy mezi texty autorcinych zapisku ze Sliace (4. a 5. zari 1855) - jde o patero ruznozneni jednoho zapisu.17

Poznamky ze 4. zari jsou zpocatku vecne pozorovatelske a pisatelka jim ocividne pripisuje funkci informacne vybavovaci (pokud jde o polohu hostince, situovani a zarizeni pokojiku, ceny atd.):

4/9 V kupeli Sljacske. Najmula jsem si pokojik v starem hostinci v druhem poschodi. Platim 3OxCM. V prvnim poschodi zadaji 5Ox a v nove Restauracii za pokoj 1fr. Mam hezky pokojik divan, skrin, stolek dve zidle a postel. Jedno okno na hronske udoli, jedno na terasu kterou jsou oba hostince spojeny prvnim poschodim. Jsem spokojena - ale nemam ingoust.

Obdobna orientace na informaci v podstate prevazuje i v zapisku druhem - dalsi vyvoj textu je zde ale uz navozen naznakem (sebe)percepce - ... a ja sedim tu sama - :

V Sljaci 4/9 55. - prvni vecer. Prave odesel sklepnik a ja sedim tu sama - na sirokem divanu v malem pokojiku v druhem poschodi stareho hostince. V novem hostinci, ktery je pres cestu /jen/ a kde jeste nekolik hostu a restaurateur, chteli za pokoj 1 f CM v starem

Treti zapisek odkazuje k perceptivni funkci uz primeji: ramcovan je primo tematizaci pocitu uzkosti (je mi ouzko); ten je, vyrazneji nez v textu predchozim, spojovan se samotou; srov. exponovany protiklad samoty (v prazdnem starem hostinci) a lidskeho spolecenstvi (v hostinci novem), v druhem zapisku jeste syntakticky "odsunuty" do pozadi.

V Sljaci 4/9 55. Sama tu sedim v mem pokojiku a je mi ouzko - povidala mi sluzka Marisa, ze jsem v celem tom velkem staveni samojedina, ze je uz malo hostu tam, a ti ze bydleji v novem staveni, ze jsem mela prece radeji tam se najmout. Nemohla /jsem mit/ najmout tak drahy byt a pokojik muj se mi libi - Ale je mi ouzko

Polemicnost naznacena zde jen v referatu o dialogu se sluzkou se postupne, v souvislosti s narustanim perceptivniho rozmeru textu, ztvarnuje jinak, vyrazneji, v jednoznacnejsi orientaci na sebevyjadreni. Svar vule k "pohode" (pokojik muj se mi libi) a pocitu uzkosti, ono "pro" a "proti", je v dalsim zapisku zastoupen primo, otazkou. Subjektivni uzkosti pritom nahrava nova vnejsi okolnost - atmosfera bourlive noci s vetrem, ktery jako by se na mne dobyti chtel. Nejen neukoncenosti posledni vety se zde pak reflektuje jiny rozmer casu a prostoru nez v zapisku prvnim: pisatelka se z komentujici pozorovatelky meni v bytost vystrasenou osamelosti a bouri v prostoru uvnitr i vne, informativni funkce je funkci perceptivni pohlcena temer uplne:

4/9. V Sljaci. - Sama tu sedim v mem pokojiku - je mi ouzko. - Povidala mi sluzka Marka, jestli se nebojim, ze jsem v celem staveni samojedina. Ceho bych se bala? - Ale je mi ouzko. - Na cerne obloze slehaji kriz na kriz modrave blesky temne huceni hromu oziva se od Krizne - vitr triska otevrenou okenici, vzteka se po dlouhe chodbe a otrasa dvermi i oknem, jako by se na mne dobyti chtel. - Necht by uz ten Parom hrmil a blyskal, ale aby ten vitr nekvilel

Zapisek datovany den pote se z predchoziho smerovani (od pozorovatelsky ztvarnene informace k percepci) na prvni pohled zcela vymyka:

V Sljaci 5/9 rano. Bylo 9 hodin vecer, kdyz jsem sla do druheho poschodi do meho pokojiku. - Je na konci dlouhe chodby, kde jsou dvere vedle dveri ale vsechny uzamknuty - ja jsem, jak mi sluzka Marca rekla, kdyz mi nahoru svitila, samojedina v cele te budove. - Vitr triskal otevrenou okenici na dolenim konci chodby - sly jsme ji zavrit, ale bylo to jen pul okenice, nebylo zac zavesit a vysadit jsme ji nedosahly. Musely jsme tedy tu hracku panu vetru nechat, ktery s ni triskal - po chodbe fucel a dvermi a oknem mym zatrasal, jakoby se dobyti chtel ke mne. - "Ved je ten vetor ako zbesnily, azda se volakdo obesil" pravila Marka odkryvajic mi loze, potom mi jeste sdelila ze umrelo uz 15 osob dole v Rybarech na choleru a ze jich zase pet stune. Jeste se mne zeptala, nebudu-li se bat /sama/ a potom odesla a ja zustala samojedina. - Chtela jsem ji zpatky zavolat, ale stydela jsem se. Zamkla jsem dvere, ale nelehla jsem. Oblecena sedla jsem na pohovku sirokou, pohodlnou a chtela jsem psat ale uzkost mi nedala, ani psat ani cist. - Tma bylo jako v rohu, po cerne obloze slehaly modrave blesky kriz na kriz, a hrom z temna hucel /od/. Ja mam rada bourku, ale ten vitr po chodbe, tu kvilici, tu se vztekajici - ten nemohla jsem poslouchat. - Tu nahle cely pokoj se osvitil, uhodil hrom a boure strasna zacala buracet, jakou jsem nikdy jeste neslysela. - Vstala jsem a poslouchala, neslys/im/et- li nejaky lomoz v dome, myslela jsem ze uhodilo. - Staveni je drevene, /za/ k staveni prileha velika budova tez drevena, kde jsou /ko/ zridla a za budovou zacina les. - Slozila jsem si tedy veci moje do vaku kdyby uhodilo do staveni abych mohla utect dolu. Vitr utichl, boure jeste trvala ale zacalo silne prset a k pul noci bylo po bouri. - Lehla jsem na divan ale [-]

V prvni linii totiz textu dominuje jista distance "psani" a "prozitku"; navozuji ji prostredky a postupy ruzneho druhu: Bezprostrednost podani a nalehavost, tisnivost zazitku jsou tlumeny ne pouze duslednym uzitim minuleho casu slovesneho, ale i prezentaci autorky textu jako subjektu spjateho nejen s casem a prostorem psani a jako subjektu nejen komunikujiciho (v "predstavenem" svete se totiz angazuje i "cinnostne", srov. "obrannou", byt neuspesnou akci proti vetru, pripravy na opusteni hostince v pripade pozaru). Krome toho jeste sam predstaveny svet zde ma - alespon v pocatecnich fazich-slozkach - i jine rozmery nez rozmery vnimane bezprostredne v procesu psani (srov. napr. "odstredne" informace o obetech epidemie cholery) a vstupuje do neho i jina nez jen pisatelcina reflexe sveta: v prime reci sluzcine Ved je ten vetor ako zbesnily, azda se volakdo obesil lidova reflexe zobecnujici souvztaznost prirodniho behu s behem lidskeho zivota.18 Obdobna funkce distance od "zazitku" se vaze na dilci prostredky pojmenovaci, nejvyrazneji na pojmenovani pan vitr a "pohadkovou" personifikaci zivlu (vitr, ktery si "hraje").

Posledni, nedokoncena veta navazujici na informaci o zklidneni boure ale poukazuje k tomu, ze do linie textu vedene gestem epicke objektivace se potencialne dere jina, odlisna poloha. Co ma uvozovat zaverecne ale? Signalizuje snad, ze prozitek uzkosti, predtim potlaceny, 19 se hlasi znovu? Poukazuje snad k tomu, ze usili o nadhled selhava? A je snad reflexe teto skutecnosti spolu s nechuti k sebevyjadreni duvodem k nedokonceni zapisu?

Vule k nadhledu i odstupu od vlastnich trampot byva pravem pokladana za jednu z konstant povahy B. Nemcove a patri k jejim vlastnostem davno obdivovanym. Schopnost epicke objektivace je pak v literature o autorce vykladana jako nezpochybnitelny dar - predevsim ovsem v souvislosti s krasnou prozou autorcinou. V projevech neurcenych ve chvili psani k publikaci, zamyslenych jako projevy privatni20, v textech (nanekolikrat) zacinanych a neukoncovanych, se gesto epicke objektivace vyjevuje ve svem rozmeru procesualnim, a ne vzdy jako proces se zdarem naplneny. V souvislosti s tim prave tyto texty - nazirane ovsem ne jednotlive, ale jako specificky (troj)celek - nabizeji vhled do procesu autorcina psani.21

O procesech psani toho zatim, nejen co se tyka B. Nemcove, vime pramalo. "Estetika produkce", proud literarni vedy 70. a 80. let zamereny na cinnost subjektu v aktu tvorby, u nas prosel temer bez povsimnuti a bez odezvy. Zajem o procesy psani navazuje na textologii, orientuje se na genezi literarnich del sledovatelnou z textovych variant a nacrtu. Jejich analyzou se nahlizi do jinak nepostizitelne cinnosti tvurce, zkouma se postupne hledani toho textoveho zneni, jez v jiste chvili pokladal autor za natolik optimalni, ze je uverejnil. Zvnejsku, z perspektivy badatele, vsak vyznamu nabyvaji i reseni zavrzena a domnele prekonana. Analyza procesu psani reviduje predstavu o "dile autora" (rozsiruje je) a promita se az do nove pojatych edic: Uz "vytvorene" v nich vstupuje do vztahu s vytvarenim, napsane s "psanim" (Jedlickova, Svobodova 1989). A prave zde je nejzretelneji, ve sve obnazene podobe, dokumentovan konflikt mezi perceptivni a informacni funkci, mezi sebevyjadrenim a pribehem - jako prostredkem sebepovzneseni a sebezapomenuti v procesu tvurci prace.22

Takto videny dopisovy trojfragment tedy znovu, odjinud a jinak, klade otazku, nastolenou uz J. Lelkem (1920) - zda "horky konec" Bozeny Nemcove meli "na svedomi" jen Josef Nemec a ceska vlastenecka spolecnost. Posledni nedokonceny pokus o dopis totiz poukazuje i na jednu okolnost dosud neidentifikovanou, ci ne plne - autorkou ani vykladaci jeji zivotni cesty - priznanou: na tvurci krizi autorcinu. Ta se zpocatku ohlasovala v oblasti krasne prozy (praci na zapocate proze Zena z lidu spisovatelka vzdala, povidky ji vubec "nesly").23 Dopisy ale jeste v tomto obdobi psala hojne a cim dal radeji - a to, ze "privatni kontakty marnotratne nadrazuje komunikaci literarni, mirici k narodu a k rozvoji ceskeho pisemnictvi" (Janackova 1994/95: 197), ji bylo zhusta vycitano.

Posledni, natrikrat zapocaty a nedokonceny dopis B. Nemcove poukazuje k tomu, ze a jak se tvurci krize autorcina prohlubuje - a vrcholi v neschopnosti uznavane a obdivovane epistolografky napsat dopis.

Filozoficka fakulta UK, Praha

POZNAMKY

1 Lelek take uvadi, ze jeden dopis, adresovany matce do Zahane, napsala spisovatelka pak jeste v Praze, o tom ale vi jen ze svedectvi Dory Nemcove ("nedlouho pred smrti" pry pozadala nemocna o papir, pero a prkenko, v posteli napsala dopis a Dora ho hned nesla na postu).

2 Mezi nimi mu na prvnim miste stoji Josef Nemec, a take prazska vlastenecka spolecnost, jez se od jiste chvile obracela k Nemcove zady.

3 Vzhledem k domacimu uzu na poli lingvistiky a vedy o literature, odlisnemu od uzu v disciplinach psychologickych, uzivame dale v tomto vyznamu pojmu-terminu informace, informacni, ponechavajice vyrazum komunikace, komunikacni vyznam sirsi, "strechovy" (u Andrejevove: socialni styk).

4 Proto jsem ve vyboru z korespondence Bozeny Nemcove nazvanem Lamentace (pro nakladatelstvi Cesky spisovatel, 1995) fragmenty usporadala tak, ze poradi prvniho a druheho menim; az vLamentacich je trojfragment publikovan v plne autenticke podobe (jeho rukopis z dosahu editoru nadlouho zmizel - vydavatele Spisu B. Nemcove z let padesatych po nem patrali marne; vynoril se z daru, ktery v srpnu 1995 dostalo mesto Litomysl z Anglie, z pozustalosti sveho rodaka), J.J.

5 Zretel k adresatovi jako podstatny rys "slohu listovniho" se citi a prezentuje jako stylova norma take v soudobych priruckach: Jungmann ve 2. vyd. Slovesnosti (1845) radi oproti vydani prvnimu (1820) omezovat sebevyjadreni a akcentuje ohledy k adresatovi, k ucinkum dopisu, srov. (...) aby ne nase ale nepritomneho osoba wrchni misto mela, tak aby se zdalo, ze pro neho psan list, trebas bychom my neco chteli, zadali, ptali se (Jungmann 1845: 97); predtim jeste: (...) list (...) dluzen byti primeren nasemu s temi, kterymz piseme, spojeni, sprizneni, pribuzenstwi a obycejnemu zachazeni Do jiste miry polemicky vuci Jungmannovi, s durazem na pisatele a jeho sebevyjadreni, pojednava o otazkach predjimani adresata a ucincich dopisu I. J. Hanus, srov. Pozadavka vsak vseobecna, abychom pisice si zretelne predstavovali toho, komu piseme, stava se obycejne tim nemozna, jelikoz nikdy nevime, v jakem rozpolozeni i telesnem i dusevnem dostihne nas list osloveneho, jak tedy vyrozumi slovum nasim a vubec, jaky as dojem nan uspusobi list nas; nebo to vse jsou veci nezavisle na nasem smysleni a chteni toliko, (Hanus 1864: 167, zduraznil autor).

6 Na Vojtecha Naprstka se Nemcova obracela zrejme proto, ze nakladatel Augusta prave jeho a snad jeste F. L. Riegra informoval o tom, ze Nemcova v Litomysli nepracuje tak, jak stanovila smlouva (Lelek 192O: 255). Krome toho Naprstek byl do pomeru ve spisovatelcine rodine a domacnosti duverne zasvecen: Nemcova se mu uz drive sverovala s tim, co nebyla s to nest sama (jak zjistil podle Naprstkovych zapisniku a z jinych pramenu Bohumir Lifka 1941: 134-144).

7 Omezuji se v podstate na zcela zakladni prostredky vyjadreni vztahu ja - ty (zajmena a slovesne tvary 2. os. sg. vs. pl.), a vztazeny nejsou k jinym oblastem cinnosti nez k cinnosti komunikacni; vykani je pritom spjato s aktualni komunikaci pisemnou (s aktem psani dopisu), a to i v pripade, kdy je pisemny kontakt tematizovan jako "povidani" (srov. Ja vam povim proc v uvodnich partiich dopisu a Tak abych vam dopovedela na jeho konci); tykani figuruje predevsim pri evokaci minule komunikace mluvene, osobnich rozhovoru (Nemcova se v teto souvislosti dovolava jakesi schuzky u Naprstku, jiz byl pritomen take V. D. Lambl, ktery patrne Nemcove uz drive radil, aby od muze odesla).

8 Pro ne je mj. podstatne, jakymi prostredky a zpusoby je v textu budovana opozice "ja" (stojiciho ve vychodisku i jadru tohoto sdelovani) vs. "on", resp. "ja" + deti vs. "on", jake vlastnosti a cinnosti se temto dvema protikladnym polum v textu prirazuji, jak se v procesu rozvijeni textu promenuje pojmenovani Josefa Nemce (ve zretelne prevaze je distancni "on", pojmenovani "muz", "tata" jsou spise ojedinela), jak je prezentovana Nemcova komunikace s rodinou (prostrednictvim neprime reci jsou napr. "citovany" i jeho vyroky pro Nemcovou veru nelichotive) apod.

9 V prvnim zlomku figuruje prima rec (zhruba zpolovice neznacena) jen v jedinem pripade, v dialogu Nemce a Dory (o vztahu Nemcove k Lamblovi), ktery podavany domaci konflikt vyhrocuje (a dramatizuje). Ve fragmentu druhem vystupuje jako produktor prime reci, tedy jako subjekt angazovany v sekundarni komunikaci, jiz take sama Nemcova.

10 Ne vzdy dusledne, "propracovane" rozliseni techto dvou komplementarnich slozek, napr. v uziti tzv. distinktivniho znaku deixe (Dolezel 1960) vI obratil se a ptal se Dory, "Kdo me dal penize na cestu?", svedci o kolisani mezi sdelovanim o recove aktivite (zanr dopisu) a primym jejim "predvadenim", typickym pro texty umelecke.

11 Srov. hodnotici "vypravecskou" perspektivu v partii na samem konci fragmentu (uzavira predchozi dialog - hadku):A skocil do pokoje a vzal vak a hodil ho pod stul do prvniho pokoje, a sel ven na dvur a vytahoval klic ze dveri, ja jsem rychle pristoupila ke stolu a cervulat a kus chleba Jarousovu veceri strcila jsem do kapsy a zavrela u pokoje dvere a divala a divala jsem se skulinkou u zaclony co bude delat. - I slysela jsem ho ze zamyka kuchyn a ze porouci Dore aby sla spat a potom polozil klic na stul, a zacal se svlekat ale pritom ustavicne nadaval a plyval. - Kdyz byl svleknuty vzal si klic do ruky a shasl lampu.-

12 Srov. I povidala jsem jim (rozumej v zahrade) rozlicne pohadky hezke i zertovne a poslouchali me i velci chlapci v pozornosti. Potom jsme se prochazeli po zahrade - vazala jsem jim retizky delala jsem jim mechove kosicky a jmenovala jsem jim jak se ktere kvitko jmenuje. Mlady Goll a Otakar vlezli do malinovych keru - do rybizu a paderkovali pro me zlute i cervene maliny i rybiz a nosili mne na zelenych a bylo jich veru tolik jeste peknych i sladkych ze jsem se do syta najedla.

13 Implicitnost vyjadrovani priznacna pro tuto partii ostre kontrastuje s detailnimi popisy a vyklady "pozorovatelske" partie predchazejici; obecnost, nekonkretnost zde podanych informaci pak vystupuje zvl. zretelne na pozadi tryznive detailnosti fragmentu predchozich. V nich je napr. zde uvedene A co jsme zkusili posledni, a jak nas kazdy vecer vyhanel kazde sousto vycital, jak mne mezi lidmi zostuzoval, vsecko jsem mu rekla i proc jsem teprv vecer do Chlumce prijela rozvedeno, konkretizovano a explicitne podano v nekolika ohledech. Jen pro ilustraci a alespon strucne: Vyrok co jsme zkusili posledni, a ...resumuje, zobecnuje predchozi podrobne popisy Nemcovy agrese verbalni (napr. Ty nerade, ty chcipnes nekde za plotem, na tebe nikdo ani nenaplivni..), fyzicke (napr. ze me druhy den... tak zbil ze me na hlave hreben roztriskal) i "ekonomicke", casto zamerene take na pisatelcinu tvorbu (napr. ...rikal ona nebude uz jakteziva nic psat ona je pitoma ona patri do blazince nebo ...i hrabl na ten stul shodil to (pohadky, ktere si Nemcova rovnala do svazku) na zem a zacal to trhat aj.). Vyrok jak mne mezi lidmi zostuzoval je sumarizaci konkretnich parafrazovanych i citovanych Nemcovych vyroku jako... ze jsem se kurvila s Lamblem ze jsem nehospodyne aj. Se strucnym... proc jsem teprv vecer do Chlumce prijela koresponduje velka cast textu prvniho fragmentu atd.

14 Pripadna vina je v teto verzi reflektovana jako vina, kterou Nemcove muze prisuzovat i sirsi okoli (ne tedy jen Nemec), a vubec poprve je zde vyslovena take pochybnost o jednoznacnosti viny. Srov. odpoved (prezentovanou v prime reci) na Dankovu otazku, proc ho spisovatelka o stavu sve domacnosti a sveho manzelstvi neinformovala driv, aby svou financni pomoc posilal primo ji: Chtela jsem Vam to psat ale neduverovala jsem si - on se vsude dela cistym a zvlast pred Vami jako by se buhvi o nas staral a tedy kdybych vam byla na neho zalovala, mohl ste si myslit ze jsem ja take vinna na tom, a ze mu delam krivdu.Ve verzi predchozi je relief "viny" jiny: I odpovedela jsem mu ze by me to trebas neveril, kdyz neznal zevrubne moji domacnost a kdyz se muz vsude ocistoval a vsechnu vinu na me strkal.

15 Predevsim do souvislosti s nim vstupuji ty rysy textu, jez zakladaji situace neporozumeni, srov. napr. charakter koreference (zvl. pronominalizacni), povahu izotopickych retezcu, cetne vynechavky vyrazu aj. Jiny charakteristicky rys trojfragmentu, totiz opakovani vyrazu, lze nepochybne se "stavem mysli" produktora textu spojovat take. Zaroven vsak se - alespon v nekterych pripadech a uvazujeme-li dopisy B. Nemcove jako texty zverejnene, oprostene uz od svych praktickych ucelu - tento rys textu i prehodnocuje: vyvazuje se totiz z prostych pricinnych souvislosti s osobou sveho autora (Cervenka, Jankovic 1978) a recepce textu mu prisuzuje ulohu "vyznamotvornou" (k tomu srov. napr. ukazku cit. zde v pozn. 11).

16 S nim, nikoli se selhavajici pameti (srov. Lelek), spojujeme cetna "ruznozneni" textu (napr. pokud jde o udaje casove, kvantitativni, vlastni jmena atd. atd.); na nem zakladame razeni fragmentu, odlisne od razeni Lelkova.

17 Obdobnosti mezi temito dvema skupinami privatnich projevu B. Nemcove si povsiml M. Novotny. V poznamkach ke sve edici (odkud zapisky ze Sliace pretiskujeme) uvadi: Bozena Nemcova zacala ctyrikrat vzdy znova, ale nikdy svuj zaznam nedokoncila, coz zavinilo rozruseni ze samoty a z nevlidneho prostredi: obdoba trikrat rozepsaneho a nikdy nedokonceneho dopisu, jejz psala Bozena Nemcova z litomyslske beznadeje 2. listopadu (spravne ma byt 21. listopadu) 1861 priteli Vojtechu Naprstkovi (Novotny 1957: 414).

18 Usouvztazneni vetru a smrti (obesenim) srov. i v lidovych uslovich zaznamenanych Zaoralkem (1963), zvl. tlacit povetri nohama (obesiti, obesiti se, s. 691), prip. i po vsech vetrich se rozejit (mj. i: v nic se obratit, s. 421).

19 K odsunuti prozitku uzkosti a strachu srov. specifickou (sebe)percepci v dopise adresovanem J. Nemcovi (4. a 5. zari 1855): Bazliva osoba by tu v mem bytu nemohla byt (B. Nemcova, Listy II, Praha 1952: 122). Tady ovsem vstupuje do hry navic zretel k adresatovi a (sebe)percepce urcena prave jemu.

20 O postaveni a funkci jednoho druhu textu tohoto typu, dopisu, v kontextu tvorby B. Nemcove srov. Janackova (1994/95).

21 Poskytuji pritom jak zaklad uvaham o individualnich charakteristikach techto procesu (srov. napr. klesajici frekvenci "defektu" od druheho ke tretimu fragmentu), tak o vecech obecnejsich: porovnanim tretiho fragmentu s fragmentem druhym vynikne efekt casove a pricinne usporadanosti motivu pro ucelenost nabizene fikce, ukaze se, ze vyssi pocet konkretnejsich detailu dodava treba vypraveni na hodnovernosti nebo presvedcivosti, nazarucuje vsak vice autenticnosti ani "pravdivosti", mereno skutecnosti, jiz se vypravovani dovolava jako sve latky.

22 Tu v jine perspektive, ale v podobnych momentech osvetluje rukopisny fragment zivotopisne "novely" (jak budouci dilo v anonci svych Spisu u Augusty Nemcova ohlasila) Urozeny a neurozeny.

23 Tyto skutecnosti sama Nemcova zhruba od r. 1857 hojne a horce reflektuje ve sve korespondenci (predevsim s V. C. Bendlem, take se sestrou Adelou, L. Hansmannem ij.); k tomu srov. podrobne Janackova (1994/95).

LITERATURA

ANDREJEVOVA, Ganna Michalovna

1984 Socialni psychologie (Praha: Svoboda)

CERVENKA, Miroslav, Milan JANKOVIC

1978 "Esteticka funkce, vyznamove sjednoceni a spojitost textu", in Text - jezyk - poetyka (Wroclaw), str. 241-254

DOLEZEL, Lubomir

1960 O stylu moderni ceske prozy (Praha: Nakladatelstvi CSAV)

HANUS, Ignac Jan

1864 Nastin sloho-vedy cili stylistiky (Praha: nakladem Frantiska Rivnace)

JANACKOVA, Jaroslava

1994/95 "Dopisy v umeleckem osudu Bozeny Nemcove", CJL 45, l994/95, str. 193-200

JUNGMANN, Josef

1845 Slovesnost (Praha), 2.vyd.

JEDLICKOVA, Alice, Dana SVOBODOVA

1989 "Jak v napsanem objevovat psani. Estetika produkce v literarni vede osmdesatych let", Literarni mesicnik 1989, c. 10, str. 156-158

LELEK, Josef

1920 Bozena Nemcova. K stym narozeninam (Praha)

LIFKA, Bohumir

1941 "Bozena Nemcova a dum Vojty Naprstka", in Z doby B. Nemcove, roc. Chudym detem 53 (Brno)

NOVOTNø, Miloslav

1957 Zivot Bozeny Nemcove V (Praha)

ZAORALEK, Jaroslav

1963 Lidova rceni (Praha: Nakladatelstvi CSAV)

SUMMARY

The present article analyses B.Nemcova's three attempts to write a letter, probably her last one. (The autographs were a property of a British citizen, a native of Litomysl. From the 1920s they were not accessible in Czech republic. Before 1995, the letters were never published in their authentic form.)

Based on the autographs, an analysis is given of the structure of the three fragments as well as of the functions associated with them.